Havajský deník - Den 15 - Ananasová plantáž a maxi-vlny

Předposlední den na Hawaii se nesl převážně ve znamení ananasů. Navštívili jsme velkou ananasovou farmu a bloudili bludištěm. Nebylo by to však Oahu, abychom neokusili nějaké ty havajské vlny!

Zkratka pro ty, které nebaví číst příběhy (čímž dělají velkou chybu!) » rovnou do fotogalerie :-)

Většina Havajců pracuje v různých formách služeb, především v turismu. Ne všichni se však živí odíráním návštěvníků o poslední dolary. Pomineme-li armádu a státní služby, které tvoří též velkou část zaměstnaneckého sektoru, především na Oahu, živí se na Havajských ostrovech nezanedbatelné množství lidí i „postaru“, zemědělstvím. Například Big Island je světoznámý svou kávou, „Kona Coffee“, pěstované na svazích Mauna Loa, makadamovými oříšky či ranči. Parker Ranch na severní části Big Islandu je se svými 480 tísíci akry největší ranč na světě.

Pochutnáváte-li si na šťavnatém ananasu, máte 30% pravděpodobnost, že pochází z Havaje. Třetina světové produkce ananasu je pěstována na jednotlivých havajských ostrovech, především na Maui a Oahu. A jelikož jsme právě Oahu poctili naší návštěvou, proč se nepodívat, jak tyhle šišky vlastně rostou, potažmo, jak vypadá takové ananasové pole.

Jak Šárka objevila, nachází se zhruba uprostřed Oahu velká ananasová farma „Dole Plantation“, poskytující mimo produkce různých zemědělských plodin i služby návštěvníkům, samozřejmě patřičně upravené do amerického stylu (výletní vláček, obrovský gift shop, obrovská jídelna). Mimo to však disponuje i jednou zajímavostí, která mě zaujala: největším bludištěm pod širým nebem na světě. O této zajímavé atrakci později.

Tedy, abych si nehrál na hardcore vandráka, který pohrdá vším, co zavání organizovaným turismem, také jsme si vláček, který nás provezl skrz ananasové plantáže, zaplatili :-) Ještě před tím jsme si však prošli krásnou botanickou zahradou s různými tropickými rostlinami (Strelície, Plumérie, banánovníky, kávovníky, manga, kakovníky, palmy), což zaujalo především Šárku a expozici úžasných starých zemědělských strojů na sklizeň ananasů, což byla samozřejmě především má parketa :-)

Zmiňovaný vláček byl poněkud rozporuplný zážitek, na jedné straně zajímavá jízda mezi poli ananasu, na druhé straně řvoucí reprák nad hlavou a obecně děsivá kýčovitost této „atrakce“. Ale co už, nejenom dobýváním sopek je člověk živ.

Poslední (a asi nejzajímavější), co jsme na Dole plantážích viděli je obrovské „zelené“ bludiště pod širým nebem, dle Guinessovy knihy největší bludiště na světě, rozkládající se na ploše 9000m². Celková délka všech „chodeb“ mezi křovinatými stěnami z ibišku je téměř 5 kilometrů! Však nám také nalezení všech osmi „pokladů“, které se v bludišti nacházejí trvalo téměř hodinu a to jsme šli (skoro :-) nejoptimálnější cestou. Vždy jsem měl za to, že tyhle parkové bludišťové hrátky jsou vhodné tak nanejvýš pro zábavu pětiletých děcek, ale lidé z Dole překvapili! U vchodu jsme vyfasovali jednak kartičky pro zaznamenání nalezených pokladů, ale především malou mapičku, na které monstróznost a spletitost bludiště docela vynikla. Zapadli jsme mezi třímetrové zelené stěny a jali se hledat piktogramy-poklady, vyznačené na mapě. Hned první kroky naznačily, že bez pozorné práce s mapou a obrovskou invencí orientačního smyslu to nepůjde. Všechny chodby vypadaly stejně, orientačních bodů poskrovnu, dohlednost maximálně „k příštímu rohu“, pražící slunce přímo nad hlavou, jednoduše to byla solidní počítačová hra v reálu :-) Poctivě jsme však nalezli všechny poklady a do našich logů si obkreslili všech osm piktogramů (ryba, havajský válečník, hula-hula girl atd...). Píši poctivě zcela úmyslně, neboť bludiště je bohužel protkáno a poničeno mnoha „zkratkami“, které idiotští návštěvníci prorazili skrz křoví na různých místech. Škoda! Ale i přes to stála návštěva bludiště a celé „ananasárny“ za to.

Labyrint z družice, kliknutím zvětšíte

Trochu přismahnutí a přetláskaní obrovskou porcí zmrzliny (hádejte jaké) s extra porcí ananasu jsme zamířili na západní pobřeží Oahu, do té chvíle námi nenavštívené. Dle průvodce neslibovalo nějaké extra zážitky, spíše to vypadalo na šeď a nudu. Silnice 93 tam totiž končí, tak nejspíše autor průvodce označil toto území za „hic sunt leones“ a věnoval se radši obligátním rozborům restaurací v Honolulu.

Ne však my! Ze západního pobřeží se vyloupla nádherná, turisto-prostá, část Oahu, sevřená z východu pohořím Waianae, ve kterém se nachází i nejvyšší hora Oahu – Kaala (1231m). Nejvyšších bodů je tu více, například jsou zde vidět dvě obrovské antény, jimiž jsou vysílány na speciální frekvenci pokyny americkým jaderným ponorkám v Pacifiku. Každá měří 458 metrů, čímž se řadí k nejvyšším stavbám na světě.

Turisty tato část není příliš navštěvovaná, jednak si po přečtení průvodce asi myslí, že tu asi opravdu „jsou lvi“, jednak je 18000 akrů této části ostrova zabrána monstrózními kasárnami a vojenským prostorem „Schofield Barracks“, v němž je umístěno téměř 15000 vojáků, zajišťujících obranu Pearl Harbor a Oahu.

Blízká přítomnost vojska však na pobřeží není vůbec znát. Dojeli jsme až na zmíněný konec silnice 93, který se nachází v zálivu Yokohama Bay s úžasnou pláží. Žlutý písek, zelené hory, modré moře a gigantické vlny! Zatím největší, které jsme na Oahu viděli, určitě tří-čtyřmetrové (no, trochu v měřítku „chytil jsem taaaaaaaakle velkou rybu!“ :-). Příliš jsme neváhali a jali se zkoušet, jaké to je, když vám na hlavu spadne několik tun vody. Je to super! Nejprve se ve vzdálenosti cca 50m od břehu objeví na téměř rovné hladině drobná vlnka, která se začne zvedat, aby se pár metrů od pobřeží změnila na obrovskou horu vody, která se nad hlavou plavce zalomí a s obrovským řevem vytvoří změť vodní tříště, písku a nedá li-si plavec pozor, jeho též :-) Pozorovat vlny z úrovně hladiny je opravdu strašidelné, tmavěmodrá masa vody, tyčící se jako kolmá stěna několik metrů nad hladinou, už-už tvořící bílou čepici zalamující se vlny, řítící se přímo na člověka je děsivý zážitek, který ovšem po prvotním strachu opakujete pak nadšeně znovu a znovu. Vydrželi jsme se nechat omlacovat vlnami skoro dvě hodiny, tentokrát ovšem bez nějakých vážnějších havárií, jako na Waimanalo Beach předvčírem kdy jsem můj loket po elegantním skoku do vln velmi podrobně seznámil s místním písečným dnem :-)

Večer jsme si dopřáli na terase hotelu čerstvý ananas z plantáží a chystali se na poslední den na Oahu a dlouhou cestu domů.

Fotogalerie z dneška. Fotografie si zvětšte kliknutím na ně.

Článek vyšel původně na mém osobním blogu www.plachow.cz