Havajský deník - Den 5: Na vrcholu světa - Mauna Kea

Rudá, marťanská krajina, řídký vzduch a futuristické kopule obrovských astronomických dalekohledů. Tak to vypadá na Mauna Kea, nejvyšší hoře světa.

Dnešní program byl vcelku jednoduše nalinkován: vyrazíme brzy, dobyjeme Mauna Kea a vrátíme se. Jednoduchý plán, ovšem složitější provedení. Po ne-příliš-brzkém vyhrabání se na cestu jsme konečně vyrazili směr Saddle Road a přístupový bod k Mauna Kea - návštěvnické centrum. Saddle Road, vedoucí v sedle mezi velikány Mauna Kea a Mauna Loa, je klikatá, ouzká, hrbolatá a jinak úžasná silnice spojující západní pobřeží Big Islandu (Waikoloa) s východním (Hilo). Stoupá z nějakých 790m nad mořem a před klesáním do Hila dosahuje výšku přes 2000m. Většina rental car companies má na ní vjezd zakázán, naše rental company však ne! Každopádně, po celé Saddle Road není žádní benzínka, takže je záhodno vzíti před najetím na ní co nejvíce benzínu. Pří průjezdu kolem benzínky ve Waikoloa Village jsme v GPS zjistili, že existuje ještě nejaká Shellka blíže vjezdu na Saddle Road a jeli jsme tam. Výsledek byl ovšem klasický, TomTom zahlásil "za dvěstě metrů, dojeli jste na místo určení", ovšem kolem pouze pastviny a z krávy 87 oktanový benzín nevydojíš. Takže celý výlet jsme zahájili 30 km zajížďkou až do Waimea, abychom natankovali Regular za strašlivých $4.49 za galon. Pamatuji si, že když jsem byl poprvé v USA před sedmi (?) lety, galon stál $1.29. No co už, auto nám žere jako tank - spotřeba 14 MPG, holt drahá sranda :-) O afinitě Američanů k SI a metrickému systému snad jindy, to je na samostatný článek, zatím si dám 24 fl.oz. pivo a neřeším, kolik to je (plechovka je to ovšem pořádná :-)

Zpět k Mauna Kea. Dorazili jsme k návštěvnickému centru, které je situováno již v docela solidní výšce přes 2800 m/m. Zde je povinná půlhodinová aklimatizace a informace o (ne)bezpečnosti cesty na vrchol. Obojí jsme absolvovali a akceptovali a zhruba v poledne jsme vyrazili na prudce stoupající šotolinovou cestu, vedoucí k astronomickému centru poblíž vrcholu.

Cesta nahoru 18procentním stoupáním nebyla úplně jednoduchá, především díky obsahu kyslíku ve vzduchu, kterého je zde cca 40 % oproti normálu. Auto naprosto odmítalo jet, automat jsem vyřadil a většinu cesty nahoru jsem měl zařazenou jedničku a měl cihlu (panel) na plynu :-) Nakonec jsme překonali inkriminovaný šotolinový úsek a najeli na relativně komfortní asfalt, který nás dovedl až téměř pod vrchol. S přibližováním vrcholového kráteru (připomínám, Mauna Kea je sopka) se kolem cesty začaly objevovat další obrovské sopečné sopouchy, oblačnost se přesunula pod nás, krajina se úžasně barvila do všech možných odstínů oranžové, začaly se objevovat kopule astronomických dalekohledů, které v této marťanské krajině vypadaly jak z jiného světa, jednoduše, naprosto parádní scenérie!

Je kolem jedné a my vyrážíme pěšmo na vrchol Mauna Kea, který leží trochu mimo hlavní astronomickou oblast. Výška již dělá své, cítíme se trochu jako podnapilí, hůř se dýchá a prudší svahy zdoláváme s výraznějším funěním než za normálních podmínek. Přesto, zanedlouho stojíme u mohyly, označující vrchol Mauna Kea, který je 4205 metrů nad mořem, což Mauna Kea činní nejvyšším vrcholem Oceánie. Počítáno však od úpatí hory, které leží hluboko pod mořskou hladinou, je Mauna Kea vyšší než Mount Everest, neboť výškový rozdíl od úpatí k vrcholu je více než deset tisíc metrů! Hillary, Tenzingu, Messnere, Rakoncaji! To jsme vám to nandali! :-)

Kocháme se scenériemi, především sci-fi vzhledem astronomických dalekohledů a monstrózní sousední Mauna Loa (4169 m/m), fotíme a točíme. Čeká nás však neméně adrenalinová cesta zpět. V řídkém vzduchu se brzdy těžkého Jeepu rády přehřívají a v návštěvnickém centru mají fotografie aut, kterým se sjezd "nevydařil". My však umíme pracovat s brzděním motorem (však máme v Evropě manuální převodovky) a sjezd absolvujeme bez problémů, dokonce si během řízení i natáčím cestu na kameru :-)

Dnešek tedy hodnotím velmi výrazně, neboť to, co jsme viděli, bylo opravdu neortodoxní, připadal jsem si tam jak v jiném světě. Šárka mé nadšení asi úplně nesdílí, ale celkově dnešek hodnotí též pozitivně. Tak pozitivně, aby se mnou zítra vyrazila na druhý nejvyšší vrchol Mauna Loa asi úplně ne, ale taková dvojka s hvězdičkou tu bude. Že u mě jednička dvakrát podtržená, to snad dodávat nemusím :-) Aloha!

Několik fotografií z Mauna Kea. Kliknutím na obrázek si fotografii otevřete plné velikosti.

geocache

C/script%3E"));